Občas v ráži

Občas v ráži, občas v páře,

brečím v noci do polštáře.

Žena fuč a děti taky,

finanční teď cítím tlaky.

Začalo to nevinně

nebyla to bachyně.

Koukám na ni, ona na mě,

před kostelem ruce v rámě.

Slavilo se, zpívalo,

v bytě často bouralo.

Děti rostly jako z vody,

rodičů to byly plody.

Doma táta v práci pes,

z hokny šel přes celou ves.

Máma vaří zbytky jídla,

přes smog k hřišti nedohlídla.

Děti v parku, sex a drogy

místo bytu, leští schody.

Pak přišel pán s nabídkou,

a omámil je vyhlídkou.

Lepší časy, lepší život,

peníze sou oběživo.

Dluhy rostou líp než děti,

nikdo neví, jak čas letí.

Rodinu za auto měnil,

dneska by to všechno změnil.

oteklý teď pod mostem

sbohem dal všem jemnostem.

Zima smrad a málo jídla,

rok, dva zpátky, šel do lídla.

Teď má pelech z hnědejch dek,

na blbost chce najít lék.

Marně však teď vzpomíná,

kam hlavu dával do klína.

"Ty máš ale tlusté tváře."

teď tu břečí do polštáře.

 

 

(Poslední citace je od jeho ženy)